Další rozhovor je venku. Tentokrát jsem si do studia pozval člověka, který se pohybuje na pomezí několika světů – práva, politiky a akademického prostředí. Hostem byl rektor Univerzity Palackého, právník a bývalý poslanec Michael Kohajda.

A byla to jízda.

Bavili jsme se o tom, jak vypadá realita ve Sněmovně, co si myslí o mladých politicích, ale i o tom, kam směřuje univerzita v Olomouci.

Jedna z věcí, která mě zaujala hned na začátku, byl jeho přístup k práci. Přiznal, že dřív si bral notebook i na dovolenou. Dvoutýdenní volno? To měl naposledy před deseti lety. Dnes už se snaží hledat větší balanc, ale je jasné, že pracovní tempo, na které je zvyklý, jen tak nezmizí. Ať už bude dělat cokoliv, jedno je jisté – jak sám říká, vždycky bude právník.

Velká část rozhovoru se logicky stočila k politice. Mluvil otevřeně o tom, jak funguje Poslanecká sněmovna. Podle něj je jejím přesným obrazem celá společnost – se všemi rozdíly, názory i úrovní schopností. Ne všichni poslanci jsou podle jeho slov „nejostřejší tužky v penále“, a i to je realita, kterou si možná veřejnost nechce vždy připustit.

Zajímavý byl i jeho pohled na mladé poslance. Nevidí problém v jejich energii nebo ambici, ale spíš v nedostatku životních zkušeností. Politika podle něj není jen o názorech, ale i o tom, co má člověk reálně odžité.

Silný moment přišel, když jsme se dostali k období covidu. Popsal, jak se schvaloval pandemický zákon – dva dny bez spánku, obrovský tlak a rozhodování v situaci, kterou si do té doby nikdo neuměl představit. Přesně ten moment, kdy si uvědomíš, jak náročná ta práce ve skutečnosti je.

Dotkli jsme se i toho, co k politice dnes neodmyslitelně patří – iracionálních hejtů. Podle něj je to daň za veřejný prostor, která ale často překračuje hranici zdravé kritiky.

Vedle politiky jsme řešili i Olomouc a univerzitu. Třeba plán na sdílená kola, která by měla usnadnit pohyb po městě, nebo to, jak se univerzita připravuje na nástup umělé inteligence. A tady padla hodně zajímavá myšlenka – do budoucna možná úplně zmizí bakalářské práce, protože v době AI přestávají dávat smysl v té podobě, jak je známe dnes.

Celý rozhovor mi znovu připomněl jednu věc – svět není černobílý. A lidé, kteří prošli politikou, často vidí věci jinak, než jak se zdají zvenku.

Celý rozhovor si můžeš pustit v novém díle podcastu HanáJede.